Imaginace je schopnost našeho mozku vytvářet vnitřní obrazy, zvuky, pocity a celé situace, aniž bychom je skutečně prožívali ve vnějším světě.
A to zásadní je: tělo na tyto obrazy reaguje stejně, jako kdyby byly skutečné.
Mozek nepozná rozdíl mezi představou a realitou
Moderní neurověda ukazuje, že když si něco představujeme, aktivují se téměř stejné mozkové okruhy jako při skutečném zážitku:
zraková kůra pracuje, i když máme zavřené oči,
insula a další centra vnímání těla reagují na emoce a pocity z imaginace,
hippocampus spojuje obrazy se vzpomínkami a umožňuje změnu jejich emočního náboje,
amygdala reaguje na imaginované situace jako na skutečné — proto je možné v bezpečí terapie zpracovat i těžké emoce, aniž bychom je museli znovu reálně prožívat.
Proč právě imaginace léčí
Tvoří bezpečnou vzdálenost
Člověk může vstoupit do náročné vzpomínky, pocitu nebo tématu, ale zároveň zůstává v realitě v bezpečí. Tím se mozek učí novému způsobu regulace napětí.Mění staré emoční vzorce
Ve chvíli, kdy se aktivuje nějaký vnitřní obraz, aktivuje se i původní emoční stopa v mozku.
V imaginaci ji ale můžeme přepsat – jiným pohybem, slovem, postavou, barvou, scénou.
Tento proces probíhá v hippocampu a prefrontální kůře, kde se staré a nové informace propojují.Aktivuje přirozenou moudrost těla
V imaginaci se často objevují symboly, krajiny nebo postavy, které nevymýšlí rozum – generují je hlubší vrstvy mozku (části temporální kůry, sítivo asociací). Tyto vrstvy mají přístup k tomu, co je v nás uložené dávno před vznikem vědomých slov.Vrací nás do sebe
Imaginace umožňuje obejít racionální kontrolu a spojit se se svou autonomní nervovou soustavou.
To je důvod, proč může přinést úlevu, vnitřní rozhled, sílu i změnu, i když ve vnějším světě se zdánlivě nic nestalo.
Imaginace je starší než jazyk
Antropologické výzkumy ukazují, že lidé pracovali s vnitřními obrazy dávno před vznikem mluvené řeči — v rituálech, mýtech, snových výjevech, kresbách v jeskyních.
Tento způsob práce je tedy přirozený, hluboce lidský a evolučně ověřený.
Jak to může vypadat v terapii
Někdy obraz řídíme a léčíme se skrze logické a racionální uvažování. Obraz slouží jako metoda rozumu.
Někdy se obraz objeví sám a my se necháme vést. V tu chvíli se rozum stává jen pozorovatel.
Vše, co se ukáže, je součástí našeho zdraví — tělo volí přesně takový obraz, na který je připravené.
A z tohoto obrazu pak společně čteme, co je potřeba pochopit, uvolnit nebo proměnit.
